Animal trainer Frantisek Susta

Trenér zvířat

RNDr. František Šusta, Ph.D., vyrostl v rodině, kde se chovaly stovky zvířat, hlavně užitkových. S bratrem pomáhali rodičům, sám měl nejblíže k terarijním zvířatům. A tak není divu, že se svou zálibou spojil celý život.
Již při studiu na Přírodovědecké fakultě UK začal v roce 1996 pracovat jako externí průvodce v Zoo Praha, aby v březnu 2002 nastoupil na tehdejší výchovně vzdělávací oddělení. Zlomem v jeho práci byl rok 2008, kdy se založilo oddělení tréninku zvířat. Následovaly delší stáže v zoo v Edinburgu a v Orlandu na Floridě a také první vystoupení se zvířaty.
Františku, jaké byly začátky v pražské zoo?
Již od roku 2002 jsem začal připravovat zvířata na vystoupení před lidmi. Bez větších znalostí jsem vodil po zoo dva samce lamy alpaky na ohlávce, létal s vycvičeným kalousem. Ale vše se změnilo v roce 2007. Do zoo přijeli lektoři ze společnosti Natural Encounters INC. z USA. Strávili zde měsíc a já je mohl celou dobu provázet, sledovat, učit se od nich. Školili naše chovatele, vysvětlovali logiku profesionálního tréninku zvířat formou pozitivního posilování. To byla u nás naprostá novinka a mě nadchla.
Jak pozitivní posilování funguje?
Dnes se tento způsob výcviku používá zcela běžně při práci se zvířaty včetně psů a občas i koní, před sedmi lety to bylo pro nás úplně nové. Začali jsme používat termín trénink zvířat, protože přístup ke zvířatům se změnil. Klasické musíš, musíš, musíš, nahradil jakýsi rozhovor se zvířetem. Komunikace je zdánlivě prostá – když udělá zvíře úkol dobře, dostane odměnu, když ne, nedostane nic, nic se nestane.
Můžete ten rozhovor" blíže popsat?
Můj rozhovor se zvířetem se skládá vlastně ze čtyř kroků. Jsou to podnět, chování, bridge, odměna. Podnět je moje výzva ke zvířeti, aby udělalo požadovaný pohyb či projev. Například u vystoupení s lemury si poplácám na hodinky. To, že k tomu něco povídám, není pro lemura důležité, to je pro diváky. Následuje očekávané chování zvířete. U lemura je to fakt, že se zavře v přepravní bedně. Nyní je třetí krok, tzv. bridge, tedy signál, který zvířeti potvrzuje správné splnění úkolu a blížící se odměnu. Běžně se využívá klikr, drobné zařízení, které při zmáčnutí slyšitelně cvakne. Ale lze využít světlo baterky, určitý pohyb, nebo zvuk. U lemurů používám jako bridge slovo hodnej". A hned po bridge musí následovat skutečná odměna, něco na zub.
Má vystoupení se zvířaty nějaká pravidla?
Od začátku se snažím, aby každé vystoupení mělo nějaké poselství k lidem, aby mělo vzdělávací a informační obsah. Nejde jen o to, že zvíře něco umí, ale stejnou hodnotu má vysvětlení jeho chování. V současné době se schvaluje směrnice EAZA (Evropské asociace zoo a akvárií), kde budou přesně specifikovaná pravidla vystupování se zvířaty před lidmi v členských zoologických zahradách. Základem je předvádění pokud možno co nejpřirozenějšího chování a apel na výchovně vzdělávací hodnotu.
Lze trénink zvířat využívat i jinak?
Určitě v běžné chovatelské práci. Ve spolupráci s chovateli jsem pomáhal řešit řadu úkolů. Důležité je například zklidnění zvířete, jeho navykání na problémové situace. Zabývali jsme se například tlumením agresivního chování hřebce kianga, odbourávání stereotypií u samice medojeda, nebo třeba přípravou zvířat na opakované veterinární zásahy. Ne vždy je výsledek stoprocentní, ale zlepšení to přináší vždy. Mám radost, že například lachtaní samec Meloun se naučil podávat zadní ploutev na pravidelný odběr krve a nemusí se stresovat.
Jaké cíle máte před sebou?
Snažím se metodiku pozitivního posilování šířit, kde se dá. Prezentuji výsledky naší práce v časopisech, na přednáškách, na konferencích. Chci, aby moje činnost byla vnímána v kontextu ekologie, vědy, ne jako nějaké zbytečné hraní si. Jsem přesvědčený o tom, že tuto metodiku by šlo využívat i u divoce žijících zvířat, například při habituaci goril. V řadě projektů ochrany přírody už dnes vědecký trénink zvířat funguje jako jeho součást v praktické komunikaci s divoce žijícími zvířaty.
Kde jste své výsledky již prezentoval?
Jsem členem dvou mezinárodních organizací ABMA (Animal Behavior Management Alliance) a IMATA (International Marine Animal Trainers' Association). ABMA má každoroční konference, některých jsem se zúčastnil a prezentoval zde, co jsme dokázali. Na jiné jsem alespoň posílal postery. Naše práce je velmi dobře přijímána, o čemž svědčí, že jsem dostal již čtyři nejvyšší ocenění. Tedy nejvíce ze všech členů ABMA.
Vraťme se závěrem ještě do zoo. Před sebou máte nyní velkou výzvu…
Stěhujeme se do nového areálu, staneme se součástí Rezervace Bororo, úžasného areálu hlavně pro děti. Vzniká zde nová aréna, kde budeme od července 2014 vystupovat se zvířaty. Po letech v provizorních podmínkách se na to těšíme, je to pro nás výzva. Poprvé bude naše zázemí přímo navazovat na pódium a my se budeme snažit postupně vyrovnat vystoupením ve velkých zoologických zahradách. Ale nebude to snadné, budeme se učit vystupovat v novém prostředí, čeká nás výcvik nových zvířat. Třeba lamy, lišky polární či dikobraza.
Už nyní naše zvířata dovedou mnoho zajímavého. Kakadu ukazuje akrobatický pohyb ve větvích, sílu v zobáku, nohy typické pro papouška. Liška bude hledat dobroty, které jí v aréně schovají děti, nosálové polezou na lanech nad diváky, budou si přitahovat potravu. Fretky mistrně prolézají i úzkými stočenými rourami, skunk má velmi zručné tlapky. Věřím, že návštěvníci si naše vystoupení užijí a donesou si mnoho nových informací.
Přeji za redakci Trojského koníka Františkovi v novém areálu hodně úspěchů. A hodně spokojených diváků.
Martin Smrček